Bez černý

„Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“ – tak znělo přísloví našich předků. Bez černý oprávněně zůstal dodnes v popředí zájmu nejen lidového léčitelství, ale i oficiální medicíny.

Květ černého bezu obsahuje silici, slizy, třísloviny, glykosidy redukující produkci potu, flavonoidy, které působí antibioticky, rozpouštějí hlen a mají močopudné účinky. Dále pak obsahuje četné organické kyseliny (jablečnou, octovou atd.) a za čerstva vitamin C. Ten posiluje obranyschopnost a pomáhá při hojení ran. Naše tělo jej potřebuje ve větším množství zvláště při horečce.

V plodech této rostliny je mimo jiné také značný obsah cukru, pektinu a draslíku, který reguluje příjem a výdej vody v těle. Ve slupce a v semenech je přítomna kyselina panthenová, vitamin A a skupina vitaminů B.

Rostlinu můžeme v přírodě nejčastěji spatřit jako keř. Někdy je ale i stromovitého vzrůstu, s bohatými složenými vrcholíky silně páchnoucích, krémově bílých květů. Plody jsou černé peckovičky, obsahující velké množství černofialově zbarvené šťávy. Bez roste v křovinách na pokraji lesů, luk a rumišť. Kvete hlavně v červnu, výjimečně můžeme vidět kvést i druhé výhonky během září. Plody dozrávají koncem srpna a brzy jsou sklizeny nalétávajícím ptactvem. Bezinky – jak je také někdy bez černý označován, jsou rozšířeny po celé Evropě a západní Sibiři.

A jak tedy bez použít? Velmi známý je čaj z květů, jako osvědčený prostředek proti horečce, protože ulehčuje pocení a tím ji pomáhá snižovat. Šťáva z bezinek je vhodná při chřipkových infekcích a nachlazení, navíc zvyšuje obranyschopnost organismu. Právě tak jako čaj, snižuje horečku a působí na rozpouštění hlenu. Koupání v květech této rostliny reguluje silně se mastící a nečistou pleť.

Bezinky by se neměly jíst čerstvé. Nezralé plody jsou totiž mírně jedovaté a vyvolávají nevolnost.