Meduňka lékařská

Meduňka byla odpradávna velmi váženou rostlinou. Řekové jí říkali kalaminta nebo melissophyllon. Staří Římané ji pojmenovávali vznešeně - apiastrum. 

Již kolem roku 960 ji začali pěstovat Arabové ve Španělsku. Začátkem 17. století se staly slavnými takzvané karmelitské kapky. Vyráběli je mniši v klášteře bosých karmelitánů a hlavní složkou těchto kapek byly výtažky právě z této hluchavkovité byliny.

Meduňka je původem ze středomoří, ale u nás se jí také dobře daří. Kvete v červenci a srpnu a poznáme ji podle malých drobných kvítků. Ještě před tím, než láká svými květy včely, voní celá rostlina po citrónu. Proto jí Bulhaři říkají limonka a Rusové citrónová máta. Nutno ale dodat, že když odkvete, nepříjemně páchne.

Z meduňky používáme většinou listy nebo nať. Pokud se rozhodneme pěstovat si ji sami, je dobré sbírat bylinku těsně před rozkvětem.

Rostlina obsahuje silice s vysokým obsahem citronellalu a citralu, které mají antibakteriální účinky. Dalšími účinnými látkami jsou hořčiny povzbuzující chuť k jídlu a třísloviny, které působí protizánětlivě a antibioticky.

Pravidelné pití čaje z meduňky pomáhá při nervozitě, srdečních potížích neurotického původu, působí příznivě proti bolestem hlavy způsobených stresem a také často pomáhá při nechutenství.

Dopřát si můžeme i teplou koupel s vývarem z meduňky, po které se nám bude lépe spát a má uklidňující účinky.

Leckterý zahradník by nám řekl, že meduňka se na zahradě nebo i v truhlíku na slunečných místech velmi dobře množí. Není potom žádný problém opatřit si čerstvě sklizené listy, ze kterých si můžeme připravit osvěžující čaj v letním horku.

Možnou alternativou je smíchat jej s černým čajem a kostkami ledu na skvělý meduňkový ledový čaj.