Ludmila Formanová

Známá česká atletka, specialistka na půlku (běh na 800 metrů). Narodila se 2. ledna 1974 ve Žlebech u Kutné Hory. S nedalekou Čáslaví, kde se svým partnerem žije, spojila nejen osobní život, ale i ten sportovní. Ve třinácti letech ji babička přivedla do místního atletického klubu a záhy poté se dostala do těch nejpovolanějších trenérských rukou – k legendě české i světové atletiky Jarmile Kratochvílové, která již od července 1983 drží světový rekord na osmistovku. Tréninková píle, motivace a každodenní dřina vynesly Ludmilu Formanovou mezi špičkové světové atlety. Vrchol sportovní dráhy zažívala na sklonku 90. let. Nejprve získala zlato v roce 1998 na evropském šampionátu pod střechou ve španělské Valencii, kde do cíle přiběhla se suverénním náskokem. V březnu 1999 se pak stala nečekanou vítězkou halového mistrovství světa v japonském Maebaši, kde také překonala český halový rekord své trenérky. Mimo to ještě v roce 1995 získala stříbrnou medaili jako členka štafety na 4x400 metrů z halového mistrovství světa v roce 1995 ze španělské Barcelony.

Pyrenejský poloostrov byl pro naši sportovkyni skutečnou zemí zaslíbenou. Do naší sportovní historie totiž vstoupil především strhující závod na 800 metrů na mistrovství světa v Seville v úterý večer 24. srpna 1999. V závodě se dlouho držela spíše v pozadí a před cílovou rovinkou byla až čtvrtá. Poté však nastoupila a ve fantastickém finiši předběhla Američanku Milesovou-Clarkovou, Rusku Mastěrkovovou i největší favoritku Mutolaovou z Mosambiku. Vítězstvím byla naprosto zaskočena a jak sama několikrát říkala, ještě dlouho po doběhu nemohla svému triumfu uvěřit.

Po úspěšné sezóně se stala desátou nejlepší atletkou světa a obsadila druhé místo – za Tomášem Dvořákem - v anketě Sportovec roku 1999. Velké medailové naděje byly spojovány s jejím startem na olympiádě v Sydney o rok později. Kvůli zranění zde však nedokončila ani rozběh. Zdravotní potíže ji pronásledovaly prakticky po celou dobu její kariéry. Problémy s páteří, se zraněným kotníkem, třísly či ploténkou ji zabránily se naplno připravovat a na vrcholné akce se již nevrátila. Výjimkou byl evropský šampionát v Mnichově (2002), kde obsadila čtvrté místo. V roce 2005 se jí narodil syn Petr. Přestože začala po porodu znovu trénovat a její snem byla účast na olympiádě v Pekingu, kvůli trvajícím zdravotním problémům v květnu 2007 oznámila konec své aktivní sportovní kariéry. Na atletickém oválu se však pohybuje stále, i když nyní již jen jako učitelka tělocviku na čáslavském gymnáziu.