Vodní pólo

Jak sám název napovídá, vodní pólo se hraje ve vodě mezi dvěma týmy složenými ze sedmi hráčů (jednoho brankáře a šesti hráčů v poli). Cílem hry je dopravit míč do branky soupeře a vítězem utkání se stává tým, který vstřelí více gólů.

Rané formy tohoto sportu se hrály v Anglii a Skotsku už v 19. století. Byly založeny na ragby a neplatila v nich téměř žádná pravidla. Na olympijských hrách se vodní pólo objevilo poprvé už roku 1900 a od roku 1908 se na nich hraje pravidelně až do současnosti. Turnaj žen se poprvé představil na olympijských hrách roku 2000, na dosud největších hrách, v Sydney.

Hráč musí být vynikající a všestranný plavec, obratný a výbušný ve vodě. V jedné hře totiž běžně uplave 3- 5 km. Při zápase dochází k častým fyzickým kontaktům, a tak je důležitá také odolnost k napadání soupeře. Plavci musejí neustále sledovat hru a rychle reagovat na nabízející se příležitosti i hrozící nebezpečí v každé části hřiště. Proto se při vodním pólu plave s hlavou nad hladinou a plavecké techniky hráčů se od závodních plavců na první pohled výrazně liší. Nezbytné je také přesné ovládání míče, které je ztíženo tím, že hráč musí šlapat vodu a míč ovládat jen jednou rukou. Důležité jsou také síla a odolnost v osobních soubojích a klíčovou roli hrají smysl pro týmovou hru a strategické myšlení.

Všichni účastníci utkání musejí nosit plavky a očíslované čepičky v barvě týmu (domácí tým tmavé a hostující družstvo světlé), které jsou důležité pro jejich rozlišení. Žádnou část těla si nesmějí z jakéhokoliv důvodu natírat olejem.

Vodní pólo je nesmírně náročný a tvrdý sport plný rychlých akcí a bohužel také nečisté hry- zejména pod vodou. Rozhodčí proto musejí být velice pozorní, aby všechny prohřešky proti pravidlům postřehli. Tento sport bývá přirovnáván ke směsici plavání, volejbalu, ragby a někdy i zápasení.